Bílá místa

 

Řekl mi mudr(c) v bílém plášti:

 

„Ten mozek váš je hrozně zvláštní.

Máte v něm krásná bílá místa,

jen pánbůh ví, co se zde chystá.“

 

Léčil jsem mozků víc než stovku

mozky, jež spadly na vozovku

jež koupaly se denně v rumu

teď plavou v lihu, díky umu.

 

I mnohé jiné, bez příčiny

poznaly nůž můj za své činy

každému vždy a podle zásluh:

„řve“ chlapík v bílém, jako pánbůh.

 

Mám fotky „sbohem“:

„byť koplas lehce“

„zadnice má (však)

furt srůst mi nechce.“

 

Zdá se mi, že mám v hlavě díru

zářící černě do vesmíru.

 

V erupcích myšlenek je cítit zmar

jsi mladé magma však já jsem stár.