Anotace: „Prvotní zmar může být výhra.“
Řekl mi mudr(c) v bílém plášti:
„Ten mozek váš je hrozně zvláštní.
Máte v něm krásná bílá místa,
jen pánbůh ví, co se zde chystá.“
Léčil jsem mozků víc než stovku
mozky, jež spadly na vozovku
jež koupaly se denně v rumu
teď plavou v lihu, díky umu.
I mnohé jiné, bez příčiny
poznaly nůž můj za své činy
každému vždy a podle zásluh:
„řve“ chlapík v bílém, jako pánbůh.
Mám fotky „sbohem“:
„byť koplas lehce“
„zadnice má (však)
furt srůst mi nechce.“
Zdá se mi, že mám v hlavě díru
zářící černě do vesmíru.
V erupcích myšlenek je cítit zmar
jsi mladé magma však já jsem stár.