Naděje

Jdi pryč, naděje!
Číháš v chvění nočního vzduchu, ve světlech projíždějícího vlaku,
Ve zvuku zvonů, které v dálce odbíjejí půlnoc.
Chystáš si střely na marně doufající
Otevíráš rány a sypeš do nich cukr.
Odejdi, naděje!

Běž pryč, naděje!
Skrýváš se v raních tišinách mezi spánkem a bděním,
Pod víčky probouzejících se,
V přísvitu slunce mezi staženými závěsy.
Osedláváš si tu krátkou chvíli,
V níž si všichni dovolí na okamžik snít.
Naděje, neodcházej!