Jedna melancholická

Nejsem vtipná
ani vážná,
nerozumím světu dění,
umím jenom rozhořčení.

Neznám problémy lidstva,
jak vyřešit ekologickou katastrofu,
ekonomickou krizi,
neznám okolnosti a důvody,
jak zachovat české důchody.

Mám v hlavě prázdno,
a přitom tak plno,
jen papouškuju to,
co řekli ostatní,
vlastního uvažování,
snad asi příliš málo,
vlastní názory zůstávají
v počátcích,
a tak přežívají,
až moc mě zajímají
názory ostatních.

Nenacházím básnická slova,
nevytvořím metaforu,
pestrost se ztratila,
nemá to cenu,
začínám znova.

Mluvím příliš rychle
a přemýšlím moc pomalu,
nerozumím umění,
jednám v návalu
emocí,
které neovládám,
přehnaně se starám
a snadno zapomínám,
přibarvívám,
upínám,
proklínám,
když usínám.

Nemám elán ve své duši,
nemám ladnost,
co tak sluší.
Nejsem štědrá,
nebo až moc.
Můj smích zní,
jak zoufalé volání o pomoc.

Nevyčíslím rovnici,
nezakreslím funkci,
neznám všechny
obratlovce světa,
nepamatuju si právo,
neuběhnu půlmaraton
a trpím v tělocvičně,
ano, bojím se klíšťat
a divných bezdomovců,
nejsem dobrodruh,
nejsem myslitel,
nejsem stvořitel,
nemaluju proporce
lidských těl.

Nejsem múzou,
i žádnou nevlastním,
nemám milenku v umění,
co zkrášluje stín.

Cizí lidé,
nepřátelé,
nebo vzory,
ve které bych se chtěla proměnit,
se zaníceností,
zapomínám na své dary,
které mi byly přiděleny,
o které nestojím.

Bleskově zapálím se pro myšlenku,
bleskově na ni zapomenu,
jak Trigorin na milenku.

Jak Arkadina,
střílím ze strachu,
s hlavou neustále
v poplachu.
Tvárná, vždy nová.

Jak Treplev,
vztekám se
a skáču,
toužím po uznání,
úspěchu.

Jak Nina,
naivně poblouzněná,
jsem na své štěstí zapomněla,
násilně beru si jej zpět,
ubližujíc lidem,
na které jsem myslet měla.

Neznám všechny české klasiky,
neviděla každou Cimrmanovu hru,
přece patřím mezi ně,
generaci,
bez špetky citu
pro vlasteneckou kulturu.

Kdy už pochopím,
že se všem nezavděčím?

Chci se ukrýt,
schovat,
brečet,
koupat se v slzách,
malinká touha
se v nich snad utopit,
pokušení, hřích,
co prý zatěžuje kříž.
Vždyť nejsem vtipná,
ani vážná,
žiju jenom na obtíž.

Sakra.