Anotace: ***
Zrcadlo úplňkových kotoučů
olejnatě září okem ples
zrcadlí co leží na dně duše.
Obruče skal v koloseu život
mu nedovolí uniknout z naomachií ega.
Stejně jako ty mě ...
Jen náhodní pocestní
rozčeří tu stálost netečnosti
kamínkem v odrazech na hladině.
.......
Neboj se blázínku
stále jsem na stráži v Pharos
kde neúnavní dělníci vynáší
do nejvyšších pater Alexandrijských majáků
vše co může být
mým světlem.
líbí se mi ten konec :) Maják by to neměl nikdy vzdát ... ale je to těžká služba, kolikrát, pro vílu :)* o to hůř, když musíš lítat z majáku do majáku ... bytí si žádá hodně světla, ber kde ber
05.06.2023 12:15:57 | lawenderr
... teda, je pravda, že vlastně běhají ti dělníci - ty tam vlastně ani už nemusíš být :D bo, kdo by to poznal ... na majáku. Je to docela těžká básnička. Ale to světlo tam pořád je! A oblibu poslední strofky si stále držím :)
05.06.2023 13:02:40 | lawenderr
Možná že by mohla být báseň jen ta třetí strofka samotná - byla by boží. A nemátly by mě ty naomachie:D
05.06.2023 13:04:39 | lawenderr