Černé klapky

 

...

 

Laskavě, s láskou psal své listy

když v meandrech mysli hledal přístav…

 

 

„Proč tohle píšeš?!?“

„Co tím chceš říci?“

„Že něco se chystá!“

„Vidím to čistě“

 

 „Jsi si Tím jistý?“

 

„Ani sám sebou

Vy altruisti!“

„Nejsem si jistý vůbec ničím,

proto své světy občas zničím.

Je lépe začít s novým ránem,

než hořce brečet nad pianem

kterému chybí černé klapky.“

 

„Proč neztrestáš ty drzé lapky?“

„Poznáš je přece – dle černých duší“

„Spratky“

 

„Úmyslem přece není trestat.

Každý sám v sobě nese víru,

byť napsaná je na papíru,

že sílu má na to s tím přestat.“

 

„No to je super!“

„To je síla“

„Na všechno stačí pouhá víra?!?“

„Že by to past u myší díry?“

„Já nejsem myš!“

 

„Však máš rád sýry.“

„A co k nim?“

 

„No suché bílé pozdní sběr“

 

Z myšlenek texty jsou

z těch textů potom sběr

pár kaček na jídlo

a trocha na úvěr.

 

 

„Úvěru dám vám po libosti!“

„Podle mé vůle se vám staň“

„Koukejte vrátit černé klapky!“

„Jste trapiči a milé trapky“

„Vy poživači živých sýrů“

„Já miluju Roquefort“

 

„No, fůj...

to je smrad!“

 

Však co ta loupež

co ten krajíc

jež z kůru spadl

důvod tajíc.

Snad shodili ho

snad z vlastní vůle

prý pomazán byl

to z cizí zvůle.

 

„Víš Ty co…“

„… klapky si nech,

byť mám je rád“

 

„A teď už padej!

 

Dostaneš padák

pro tentokrát“