Devátá vlna Karibů

Já mívám sen, tak brzy ráno
kdy spát se má, je nedospáno
že slyším dech Tvůj přerývaný
a ústa Tvá, jsou sladce slaný.

Pak po Tvé šíji, věřím slibům
jdu cestou víry, jak Karibů.

Jsem na své pouti mezi světy…
Jsem verš na konci každé věty…

Tys´ protějšek na druhé straně
úžlabinou, v ní stopou laně.
Jsi horká vášeň, vločka sněhu
sama, která hledá něhu
jsi otázkou i odpovědí a tajemství
jež na mě hledí a čeká ....

Na co?
No, touhu pána.
Na Mendelssohna u piana
při jehož tónech běží míchou
vždy sudá vlna se svou lichou.

A každá devátá pak zpění
a každá z nich má svoje znění
a každá sladce, slaně voní
přičemž křičí do umdlení.

„Tak to je život?“
No je i není…

To je úcta, jež si cením…
To je milost,
před spasením