Dialogy ztracené v překladu

Říkáš mi: „Chvěji se,“
přemýšlím proč asi
důvodem neznámým jsou mi tvé dotazy
tvé srdce bolavé chvěje se prázdnotou
v tóninách života, jak nota za notou.

Říkám ti „Usměj se,“
nic není na dobro
ztraceno v překladu chápajíc s pokorou
že plátno filmové, v absurdním dramatu
vzdor našim životům nechce vždy
odplatu.

Říkáš mi “Nechápu,“
ti dva proč jsou spolu
nádoby vylité, leč plné jsou bolu
těkajíc očima ukotvit snažíš se
myšlenky těkavě, však jenom množí se.

Říkám ti „Neboj se,“
jenom si více věř
když klece prázdné jsou
kam mizí mrtvá zvěř?

V záchvatu prozření
vše nyní zdá se být
otázkou stvoření slyšíš-li Srdce-beat.

Letíme potichu, na křídlech motýlů
"Lásku my získáme?", či
"Ránu do týlu? "

Na vlnách vzbouřených
připlouvá Kryštof sám

„Vždyť je to Kolumbus,“ křičící dav šílí
„Vrátil se ... on se nám vrátil ...“

A život v poklidu
tíhne k svým morfózám