o Kapce

Kapka co stéká leskne se na tváři,
je to ta stejná, z nebe padá,
než slunce oblohu rozzáří.
Může to být kapka, co nás životem provází.
Barevná, i šedá, teplá i chladná.
Nastavím dlaně,
tam když spadne, dno nachází.
Dívám se marně.
Kdepak je?
V těch teplých rukou dlouho nezůstane.
Je pryč.
Jako každý smutek odezní,
stává se rozplynutou.
Ona je i klíč.
Co znovu v úsměv se promění,
aby jednou zase mohla téct.
Dokazuje lidem co je to své city svléct.
To je umění.
Pláč s úsměvem je v propojení.
Stejně jako veselé na smutné,
tak stesk na radost se změní.
Všem kapkám,
které kdy, jak z nebe, tak z očí padají,
děkuji za to,
že nám možnost pro lepší zítřky dávají.