TaNOC

Budím se ze snu.
vždy, když takhle v noci procitnu,
nejde už dál spát.
Přemýšlím,
jak neskutečnou láskou nechávám se za nos vodívat.
Ano tebou.
Kdyby jsi byla ten, možná bych víc chápal,
než když jsi tou.
Kdybych měl rozum,
neblbnul bych se myšlenkou.
V každých chvílích, je i ta poslední.
Tak, jako i kniha se v závěru na konec promění.
V koncích, pak ale hledejme začátky,
v rovinkách dlouhých, zase čekejme zatáčky .
V nemocích vidět čím jsme zdraví,
ve zlu vítězné dobro,
jak pohádka praví.
V chybách opravy.
Co ještě chtěl bych ti říct?
Bylo mi darem, že chtěla si mě kdy číst.