Jsem hrdinka románu,
který ještě nezačal.
Načrtnutá postava co
zůstala ukrytá v šuplíku.
Zase mi něco přebývá,
a cosi ještě chybí,
než budu adekvátní
děvče pro příběhy.
Snad zatím nejsem,
dobrý básník ani malíř.
Obrazy mi leží doma,
básně v kupce na stole,
a nikdo je nechce.
Brzy je však rozstříhám,
na staré hadry,
ty k něčemu budou.
Neumím jezdit na koni,
málo nosím šaty,
ani klavír neovládám.
To spíš běžecké boty,
hudbu do sluchátek,
a počítám si okruhy.
Že vy to neumíte?
To taky nejste fér.
K čertu s požadavky,
proč zabývat se princem?
Chci tančit celou noc,
vést vtipné konverzace,
a k ránu, přitulit se.
Ať o mně autor napíše,
ne zdlouhavý román,
ale výstižný fejeton.
Já je občas čtu, spíš pro styl než obsah, protože hrdinka je jako ještěrka, bystrá, hbitá přesná. Přírodní druh, to říkáš mimoděk opět velmi dobře: "proč já? ať báseň píšou jiní o mně". Ano hrdinka netrpí nedostatky a je pohotově připravená na vystoupení nebo pózování, malování nebo autogramy rozdávat. Ona sama JE obsahem, tak co ještě po ní ten papír chce?
Básnička vyšlá z mála, ale příjemná, ve výrazech pestrá a zároveň čistá, hezká jako pohled na živou ještěrku. Přírodní úkaz, než sebou mrskne a zmizí.
01.07.2023 22:08:37 | Ezop
děkuji (užité za xy jiných slov která bych mohla použít, ze kterých by ovšem žádná nebyla tolik přesná)
01.07.2023 22:42:15 | girasole