Inkoustem
Inkoustem
Putuji tam a zpátky
Po místech naší nekonečné debaty.
Když jsme spolu mluvili jako dva úplně bezvýznamní prostí lidé.
Tající
Jak kostky ledu ve sklenici s létem.
Kreslíš mi na kůži
Obrazy mého dětství.
Mé listy, mé kořeny.
Mé vzpomínky na začátky, které jsme nemohli ovlivnit.
Jména, která si nevybíráme,
Oči po mámě a rty po tátovi.
Cítíš se jako bůh,
Když na mě píšeš všechny ty věci
Co prý nemá nikdo vědět?
Ale já jsem otevřená kniha.
A pod svícnem je největší tma.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Tolik pěkných spojení
Po místech naší nekonečné debaty
Kreslís mi na kůži obrazy mého dětství
Jména které si nevybírame oči po ame rty po tátovi. Otevřená kniha... Děkuji ukládám geniální obraty
01.07.2023 22:19:49 | zde.neck