den jako každý jiný

podle digitálních hodin ve večerce

bouře udeřila v 15:51

ulice jako uragán 

prohnala se mezi domy

zaprášila voda nad zvlněnými dlaždicemi

nakonec to byly jen oděrky

zbyl jsem sám

 

jaká úleva

holohlavý majitel

jako každý den

stojí před oprýskaným vchodem do masážního salonu

hrnkem uštípnutého kafe vyzdobil otlučenou římsu

kouše mokrou cigaretu

pohledem seká lidem hlavy

a s úsměvem jim je zase nasazuje zpátky

 

den se levobokem nebezpečně přibližuje noční kře

vzpomínky nad obzorem jako měsíc jeví se obrovské

ta elegantní paní s očima jak černý zrcadlový sál

která se mě dnes 

před vchodem do slevněnky

nezeptala na cestu k divadlu

 

možná se lekla toho psího gauče

v tom mém betonovém obýváku

možná jí bylo stydno že mi šlape ve střevících

po upatlaném kartonovém koberci kdoví

už bylo pozdě vstát pozdě snažit se o úklid

už bylo pozdě běžet ke kormidlu

 

tak jsem aspoň ukázal prstem kamsi do daleka

varovným prstem kapitána co neopustí loď

beztak se nikdo nedívá nikdo nevidí

že taky já přišel o hlavu

a čekám vím je to těžké

až se na ni někdo usměje

a nasadí mi ji zpět