Až Ti zhasnu

 

Život je chytrá Horákyně
dost drahá lóže v prázdném kině
kde na film čučím já a ticho
sotva děj začne, hledám východ.

Však něco mě nutí na film zírat
byť přebal ten radí Neotvírat
popcornu cpu se plných hrstí
šelmu tu hladím proti srsti.

Neb každý z Vás je vlastním pánem
tou plnou studní pod rumpálem
pramenitou pitnou řečí
prostým slovem které léčí
sama sobě věrným sluhou
spásným deštěm, po něm duhou.

A že to občas trochu bolí?

Vrže to, skřípe – od soukolí
kam dostala se trocha prachu

 

Rozsypals v koutě, řekni brachu

balení trestu, pro svého syna

 

Ty sám si klečel? Co?

Víš, to není psina

 

Však kde je hrách?

Snad,…

že by klečel?

Tuhle v noci strašně ječel

 

To zaklínadlo dětských hříchů

tak častý pláč, namísto smíchu

kdy noční bubák, straší ve snu

a já se těším

až ti

 

ZHASNU