V brázdě času

 

Z důvodů, jež nejsou známy

zmizela…

víc není s námi

a jako pára prchlá z hrnce

syčí pocit, křičí cit

„To, že byl vztah? Spíš parazit!“

 

Já nechtěl, přece

nijak moc

jen jsem Vás žádal o pomoc

plaze se brázdou svého času

poslední slovo, v uschlém klasu

hlas…

 

Žadonil, ječel, zmítán zlostí

kdy ve svém srdci

nechtíc hostil, strach

ten Tvůj…

 

Těch průvodů, co šlo už s námi

těch smutků

v očích každé mámy

těch ran…

 

Kdy rychlá kulka

v srdci, srnce

na krku smyčka

oběšence

bolí…

 

... a dávný sen

o krásné lani

laskavé světlo, jež se Ti klaní

 

dál čeká…