Skrček

Malý je – více duchem nežli vypjatými tvary,

tváří připomíná žábu – a není to maska,

těkavý pohled v zákrytu hlav,

unylým odleskem frází zaobluje hrany,

obyčejný skrček miluje dav,

kde svorný hled a krok do taktu mu tleská.

Ber kde ber...

ruka ruku myje,

každému rovný chlív,

to skrčků Utópie.

Dobré je ladit všem, v tom živnost bezpečná se tají,

tak zbytečná je snaha zřít nad úroveň stáda.

Padají hlavy, kde nekryje dav,

ze závratné výše, holé, jak když hrušky zrají.

Nenápadný skrček teplý má háv,

v závětří jeho pravd poslouží ti rada:

Ber kde ber...

ruka ruku myje,

jeden nás velký chlív,

v něm pravda skrčků žije.

Řekl kdos, znám tě skrčku, tys dobrý patron zrady,

tváří připomínal vlka, ruce barvy vosku,

šedavý pohled pod odznaky moci,

podivný patron – skrček hladce vyplul z řady,

ponořil nos do hlubin noci,

pak změnil hled a krok...a nasadil si masku.

Ber kde ber...

ruka ruku myje,

každému rovný chlív,

to skrčků tyranie.