XXIX.

Žiju si napůl ve snu,
dny míjí trochu snáz,
Na mysli těžko klesnu,
stavím si dobrou hráz.

Hráz před paletou hrůzy
a traumat všedních dní,
jen běž, já radši chůzi.
Dej pozor, nespadni.

Počkám tě ve svém světě,
tam v místě bezčasí,
kde sám si na paletě
vybírám počasí.

Tady mám rád sám sebe
i můj svět má mě rád,
blankytné vždy je nebe
a dozrává můj sad.

A lidi venku kdesi,
tam za hranicí let,
se právě sami děsí,
že pohltí je led.

Tak stav se třeba zítra,
to příhodný je den
pro přenádherná jitra
a snad společný sen.