Jako ryba v kleci

Neodcházej do snu, vydrž chvíli ještě
stín mě stále svírá, silou jako kleště
vlasy sněhobílé, oči žhavé uhlí
v tváři rysy krásné, malované uhly.

Co je náhle tuhé může zase změknout
život je jak ryba, na dně může leknout
co pak dělat s rybou, když se sliby plní
u akvárka kocour nedočkavě vrní.

V otevřené kleci slavík tiše zpívá
život v tónech zazní, krátký refrén mívá
ať dáš zrní rybě, přesto neodletí
stejně jako děti čeká na objetí.

Otevíráš klece, jedno velké prázdno
sklizeň bývá špatná, je-li neoráno
kocour líně plave, kalnou vodou řeky
skřivan ze dna studny, vyluzuje skřeky.

Slunce stále klidné, střeží naše kroky
na cestu nám svítí po všechny ty roky
osvětluje cesty, napříč naší duší

vybrat je už na nás, která z nich nám sluší.

Všichni takto dojdem.
Kam?
To přece tušíš …