Nevěsta

Tvůj bílý šat z němé hradby svědků

vítězný pokřik v bázni odráží,

tvůj závoj z mlh tkaný duchem předků

marnou naději, že stalo se cos

nad zděděné meze slibného,

laciným dojetím v tvém srdci povznáší.

Tvá bílá tvář má půvab chladné Luny,

klenutá hruď pne z útlých boků klín

a je to vše, čím se chvějí struny

tvého čekání, že za štěstí kdos

ti bez výhrad vezme povinnost,

žít abys mohla, jak sluší tvé kráse,

                         a těžit jen z cizích vin.