Nechte ji a neplačte
Nechte ji a neplačte
Nechala jsem zrak
V kráse lesů, luk, hor a moří
V plamenech jimiž oheň hoří
Ve vznešenosti měst a obrazů
Na skle okna v malbě od mrazu
Nechala jsem sluch
V tónech známých písní a v hudbě přírody
V ozvěně když ze skály skočíš do vody
Nechala jsem čich
V růžích voňavých
Nechala jsem chuť ve sladkém nektaru
V hořkosti piva, ve whisky na baru
Nechala jsem hmat
V hebké srsti zvířat, v měkkosti svetru
V důvěrném doteku vlahého větru
Nechala jsem tělo
V příbězích láskou psaných
Nechala jsem srdce
U blízkých milovaných
Bez závaží života
Je moje duše lehká
Již objímá ji nicota
A mizí
Nechte ji
Neplačte
Komentáře (25)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
No teda Vlaďko...tohle se ti moc povedlo...tohle už nejsou jen veršovánky, tohle je opravdová poezie. Děkuji .
15.08.2023 20:25:40 | Jiří I.Zahradník
...fakt dobrý text..jak nápad tak provedení...a obsah samozřejmě s nadhledem...;-)nechám své smysly taky v tom, co mám rád...
15.08.2023 18:39:36 | Marten
Krásně napsáno - ten pocit odlehčení od všeho - znám ;) Je svůdně nádherný...
Milá Vlaďko - drž se kouzla života ;)*
15.08.2023 12:39:55 | Ondra
Pěkná vize. Když je člověku někdy těžko, touží odložit závaží života. Naladěním mysli to lze, že :-)
15.08.2023 08:57:07 | kozorožka
Nádherné ...a ještě že ti zůstala
chuť..zanechat se i tady nám.
Přeji TI krásný den milá Anfádis ;)*.
Z dovolením si jí ukládám. Pohladila po duši.
15.08.2023 08:11:17 | jenommarie
Od hlavy až po patu se třpytí, i když ještě daleko do vánočního lití. Kdo jsi, že tak krásně píšeš?
15.08.2023 06:32:26 | Matahaja
Děkuji, mám radost. :)*
A jsem....inu, Anfádis
15.08.2023 06:38:41 | Anfádis
Je potřeba tě stínit
aby tě nesežehlo
a nechoď po návětří
vítr ti podtrhne nohy
a už se vznášíš
a voda po tvé koupeli
je křišťálová
stejně jako lampy jsou zvukem noci
opisy opisů jsou k ničemu. Je třeba tě obejmout. Pak, možná, se dozvím, kdo je Anfádis.
15.08.2023 07:17:45 | Matahaja