Všude kolem jatka

VŠUDE KOLEM JATKA

 

 

Když na svět leze verš

bývá to občas stejné, jako když rodí

zasloužilá matka

jak učili nás kdysi, o velké zemi lži

 

život se zdál být dlouhý

noc, ta zase příliš krátká

všude kolem plot a uzamčená vrátka

já uvnitř mého já, jedné tajuplné noci

však našel v sobě klíč…

což nebyl nic, než pocit

 

a na mě zívla opuštěná branka

 

u nohy míč

střílím…

ach... tyč

 

Tak jako zrovna teď, já porodil i včera

jen veršík za veršem a vůbec žádná dcera

jen syna za synem, však toužil jsem po básni

snad nový prázdný list, pomůže mé bázni…

 

„Co může změnit svět?“

tak náhle ptám se sebe

podivné je ticho

v tom  odpověď, z níž zebe.

 

„Již otázka je změna“

 

 

 

 

Zdál se mi dneska sen…

zavřeli neviňátka

 

včera jen samý úsměv

pak maskovaná hádka

 

nic netušících křik

on zbledl jako stěna

a Browning v čísi ruce

pak kolem huby pěna

 

 

„Jo“

„Máte recht…“

„… od piva…“

 

„Svět je pořád stejný,“ vržou si stará vrátka

pěna rychle sedla

 

a všude kolem jatka