Vyprahla země tvého těla,
stínná jsi růže bez dechu lásky,
skleněné tance v soukruží,
paměť je kotva vzpomínek,
srdce jsi ve dví rozetnula
za zlaté stěžně liché bárky,
prodané už nikdo nedluží,
toužení zamčeno pod zámek.
Brána se otevírá slovem,
z podstaty vešla jsi němá,
spatřilas balast povrchnosti,
zmámené kamenné beztváří,
pod paty víra padla křížem,
mrtvé rty mešního vína,
práchnivé doteky věčnosti,
odvedly pochybnost k oltáři.
Za dvěřmi měkce dýchá osud,
má jiné jméno než to cizí,
bouři se vzepřít, běžet sklem
na vahách blízkého zatracení,
uvěřit lásce, na svůj popud,
pošlapat věno, které zmizí,
umořit, rozbít, vzklíčit snem,
na pohmat pravého políbení.
Moc se omlouvám, vybrala jsem si z Tvé básně: uvěřit lásce, vzklíčit snem... vzklíčit snem - to je tak krásné!! :-)) Láska patří k tomu nejdůležitějšímu, co člověk v životě může poznat, cítit, zažít... děkuji :-)
09.10.2023 19:36:20 | Helen Mum
To já děkuji, milá Helen, vybrala jsi moudře a ještě moudřeji jsi popsala podstatu lásky.
09.11.2023 01:23:27 | Akrij8
Jinné "stavy" jsou různé. "Plody" z nich jsou někdy šťastné, někdy hrůzné. Bezva jsi rozvětvil téma a mnohé obraty jsou super! Jsem rád, že po delší době si mohu pobrat z tvého bezva menu*
19.09.2023 12:12:21 | šerý
Milý Šerý, to jsou plody naší volby, věřím však, že člověk vždycky může najít štěstí. Někdy je to štěstí i skrze štěstí druhého. Jsem rád, žes pobral a navštívil, příteli, že se opět setkáváme.
19.09.2023 12:54:35 | Akrij8
Dostát si svého, rodného (nejen příjmení) i ve stavu pro(v)daném, lze to? Myslím, že je to jedno z nejtěžších na cestě, své cestě, cestě svobodného originálu. Po boku s novým stavem, svobodného rozhodnutí. Nechat růst se zachováním kořenů.
Jirko, toto je nádherná báseň, které věřím.
19.09.2023 10:37:55 | Vivien
Milá Vivien, jak krásně umíš rozvinout podstatu a přidat vždy i něco moudrého navíc. Děkuji za Tvé souznění
19.09.2023 12:50:10 | Akrij8
to je nádhera... cítím z Tvých řádků naléhavost.. ráda jsem četla :)
19.09.2023 07:58:04 | narra peregrini