Zpátky

Hádám, že tohle je jen jeden

ze způsobů kterým život zoceluje,

ukazuje lidem co jsou zač

a kam vlastně patří. 

Vracím se zpátky,

jako v nekonečné smyčce,

do doby než jsem byla,

kdo jsem bývala, 

ale už dávno nejsem.

Už není na co vzpomínat,

věci jsou, jako bývaly dřív. 

Sedávám u stolu a učím se,

celý týden se těším,

na starou zatuchlou budovu,

naplněnou uměním a umělci.

Společníkem je mi hudba,

často užívám doplňky stravy,

čím dál víc zapomínám,

ale neztrácím pozornost.

Snažím se dělat to co bych měla,

a mám sklony k pohrdání,

zase jsem přísná a sama.

Čtu další knihu z mnoha,

listuji stránkami sema tam,

možná až příliš přemýšlím,

patří mi všechen čas.