Snad sen se mi do řas zaplet
Tak křehký a samozřejmý
S úlevou dívat se na svět
A teď ztěžka oči otvírám
Svítá a slyším hukot města
Vstaň duše i tělo
Ať vidím, co se zase chystá
A s čím se utkat musím
Ve věčném boji
Svojí existence
Žít život je odvaha - není samozřejmost.
krásná, Anfádis :-)
25.09.2023 18:27:25 | Venuše nad ránem
Krásná, Anfádis!
25.09.2023 18:07:59 | Žluťák
Bojuj! milá Vladěnko a vstávej - stále to za to stojí!! :)*** Objímám Tě*
25.09.2023 14:48:39 | Ondra
Ondro, vím, život je vždycky prostě boj...moc Ti děkuju za milá slova a povzbuzení :)*
25.09.2023 14:53:55 | Anfádis
Přesně tak a tak mi vlítla myšlenka na mysl - co když život je stav smrti (peklo) a stav PO smrti je teprve život (Nebe)?? Neb starostí je tady nepočítaně, ale radostí o mnoho mnoho méně... Mmmm - kdo ví, jak to všechno je... ;)
Vůbec nemáš zač - velice rádo se mi Tě povzbuzuje :)*
25.09.2023 15:06:01 | Ondra