Pocity

Z okna se dívám
místnosti velké,
sedím a splývám,
oči jsou mělké.

Duše však hluboká,
myšlenky víří,
když padne mi do oka
holubí chmýří.

Kdepak chmýří,
to slza jen padá.
Na papír a do klína,
kde cítím se nahá.

Zrcadlo na zdi
odráží stíny,
hrdlo lahve
je příčinou viny.

Únava sílí,
pozornost klesá,
šaty má vílí,
když tancuje bosá.

Na jasnou věc,
zrovna se táže,
na to má hlava,
padá do polštáře.

Času je málo,
slova však tečou,
jak se to stalo,
že ji pryč vlečou.

Do tmy a ven,
musím teď jít,
byl to však sen,
cítím se bdít.

Z okna se dívám,
místnosti tiché,
mlčím a vítám
minuty liché.

Konec se dostavil,
chodby se plní,
najednou cítím
spojení se zemí.