Někdy mám lidí dost
láme mě nezájem a lhostejnost
Pro jednu či druhou větu
Obracet se pak chce k čertu.
A tak rozíjmám obyčejně
Ve zvucích a nebo v tichu,
že bolí pořád stejně
čelit vlastnímu hříchu..
Moje iluze umírají
jako horký vosk se roztékají
A zbývám ve výsledku jen já sám
Co prý je život to už trochu znám.