schránka

nad hlavou letí ptáci a já se je snažím spočítat

jako když jsem byla malá a počítala barvy duhy

první druhá třetí čtvrtá a jak dál

jak sakra dál

ruce na krku a zvonek někde opodál

já jsem to fakt nechtěl to ty

pláču do polštáře a po sto padesátý si říkám takhle ne takhle ne takhle

zůstat je těžký ale opustit ještě těžší

a tak počítám vlaštovky na drátě a světla v tunelu

nešlapu na čáry

a odečítám spzetky osmdesát pět mínus čtyřicet dva a dvacet devět mínus dvanáct

rychle řekni výsledek nebo se něco stane něco špatnýho něco ještě horšího

možná je to banální hloupý a dětinský

ale co nakonec člověku v životě zůstane

než ty

malý jistoty