Nelituji ničeho,
co přišlo s léty
co bylo v srdci zničeno,
co mi třáslo světy
a květů zvadlých v mojí váze
ani mé padlé odvahy......
......co svalila se na zem
uprostřed mojí podlahy.
Nyní jsem silná,
silnější
a věk je jenom číslo
bílá není bělejší
a není v žití tolik jistot
a nemá smysl srdce rozprodat
vždyť stále hřeje jako slunce
a někdo kolem mě ma rád.
Nelituji ničeho,
co prošlo žitím
ani toho zlého
ani sklonu k pití
jen jedno mě teď mrzí,
snad
že lidský život končí brzy
když začínám ho milovat.
Tedy není muži snadné se věrně stylizovat do myšlení "ženského života" i naopak. Jak na Literu nznačila svojí předposlední básní a její poslední strofou i Ophelie. Ale jako muži se o to ponejvíce snažíme - to tedy ano! Ale jestli dostatečně a správně, to si zde stejně posoudí jen ony samy.
Zajímavé dílo a k zamyšlení*
14.10.2023 11:56:29 | šerý
Ber život takový jaký je
i se vším, co k němu patří
Miluj, raduj se a křič
i když se ostatní kolem mračí ;-)
14.10.2023 09:19:34 | Isabella