Stále dokola

Budu si číst, na slovech už nesejde,
co nemám, to stejně odejde.
Tak jako vždy, když chtěl jsem milovat,
příliš šťastný, opět se mohu litovat.

Jsem jak ta kniha, mám zlomený hřbet,
nahrazena druhou, co zničila mi svět.
Má lepší příběh, mnoho krásných stran,
já měl jen jeho, co více bych si přál.

Má kůže se chvěje, už zná ten chlad,
když přichází zima, v srdci čistá tma.
Zapalte svíci, nechte plamen plát,
zabedněte okna, ať můžu zase klidně spát.

Zavřete oči, nemějte o mě strach,
byl pro mě pouze jedno, co nemělo se asi stát.
Já dal jsem mu vše, přesto to bylo málo,
co více by chtěl, mně nebylo přáno.

Dal jsem mu sbohem, ať pozná jiné nebe,
zvolil si jeho a já musím volit sebe...