Anotace: ...
Občas se otočím… ( v naivní představě )
ze všech mých pomníků nestojí nic
( no copak jsi čekal ?)… zbylo mi v mé hlavě
po stínech z jeskyně jenom pár skic.
Vzpomínky jak vítr… ( tak náhle blažený )
vymetám z chrámu ven, veškerý prach
( stínohru na stěnách )… hrál život statečně
teď v záři vědomí
však procitá strach...
je mu zrcadlem
už o tom jen nebát se psát
tváří v tvář dívat se
až tam
kde divadlo
před sebou přestal hrát
tam nahý zůstal stát
ne strachy
odvahou
jemu se dát
...
Moc se mi to líbí Čendo*
19.10.2023 22:59:10 | Vivien
poučka zní, neotáčet se ( nebilancovat ), jít dál.. skvělé , také mám rád závorky :)
19.10.2023 09:22:34 | Starý pes