Líbezná vůně kvítí

Líbezná vůně kvítí, zbyla v místnosti,
neklamná známka, že ses tu zastavila,
odvála po chvíli, jemně a v tichosti,
lehounce, pomalu, jak nedostižná víla…

Jenom ta vůně zbyla mi v mém chřípí
a svazek klíčů osamělý visíc na háčku,
už nikdy neucítím, to jemné libé kvítí,
jen slzu skáplou v tvář svou zamáčknu…

Tvé srdce i tu jemnou vůni, má už teď někdo jiný
tak at jsi šťastná v jeho mužné náruči,
mě tělem mašíruje kovářů pluk čilý,
kladivy vymlátit mé srdce z obručí…