Anotace: Labuť je křehká, ale silná zároveň. Je symbolem krásy a ladnosti, naděje a radosti...
Voda jež omílá vzdálené břehy,
Na dlani pro tebe kousek něhy,
Labutě bílé, peří z křídel odpadává,
Pohlazení, to se ode mě očekává.
Zima už hlodá do morku kostí,
Ostří myšlenek vždy končí zlostí,
Labutě čeří vodu, křídly mávají,
Můj čas pro všechny, co to čekají.
Bosou nohou, střepy až do krve,
A nůž do zad, to bolí teprve,
Labutě nad hladinou vzpomínek,
Má slova podpory, co mají účinek.
Na břehu stál jsem nehnutě,
Viděl jsem odlétat labutě,
Prázdná hladina osiřela zimou,
Škoda, že mě nevzali sebou…
Takovej vejlet s labutěma, to by asi byla naprosto pohádková paráda...ale za sebe musím říct, že jsem moc ráda, že tě s sebou nevzaly...chyběl bys :-)*
07.11.2023 16:10:18 | cappuccinogirl
Tak v tom případě dobře...že mě nevzaly...budu tady strašit stále:-)*
07.11.2023 17:33:50 | o3_gambit
Ty nikde nestrašíš, ty jsi ozdoba modra... ty jseš... skvělej kluk s gambitkou:-)*
07.11.2023 19:17:31 | cappuccinogirl
Strašit nebo být ozdobou...? nejlépe něco mezi...z toho pak vzniká cosi:-) a děkuji milá cappu
07.11.2023 20:21:00 | o3_gambit
Krásná básnička.
***
Labutě obdivuji.
Dvě jsem v minulosti zachránil na Otavě.
Pod jezem přimrzlé byly k ledu.
Zůstaly a na zimu již neodletěly.
***
Ať se Ti daří.
07.11.2023 16:04:47 | Fialový metal
To je od tebe skvělé, jsem rád, že se ti je podařilo zachránit...taky mám labutě rád...:-)
07.11.2023 17:35:10 | o3_gambit
Drahý gambi, zlepšuješ se den co den...velmi působivé. Třeba by tě labutě vzaly s sebou, ale zeptal ses?
07.11.2023 15:08:36 | Jupiterka