EVĚ
EVĚ
Pamatuješ jak jsem vždy políbil tvé bříško
než jsme šli spát
když nevěděli jsme v tu dobu zda náhodou nebudeme tři..
Pamatuješ jak jsem hladil
tvé krásné kundraté vlasy čarodějky
když seděli jsme u Vltavy...
Tvá přitažlivost nebyla nápadná
byla jsi zvláštní právě tak jako já
a nezahnatelný hlad po milování
nás málem vedl k útěku z domova...
Proč takový věci musejí umírat?
lidé měnit
hodila jsi mě do ohně za to, že nejsme cítit po ambicích...
Nechyběly ti naše polibky
milování
náš společný smích
Složil jsem pro tebe píseň. Dodnes je na youtube.
Ani nevím jestli jsi jí slyšela jako ten kámen v který jsi se proměnila.
Miloval jsem tě,
silně jako Niagarské vodopády
něžně jako souhvězdí, když se rozednívá...
A bohužel
nevěděl kdo jsi
srdce z perníku co jsi mi dala
z nepozornosti jsem na něj sedl...
Ihned jsem vstal, byly na něm praskliny
ale co bylo zvláštní....
Už nebylo z perníku
bylo to mé srdce...
A ty jsi zmizela ve stínech
stínech, kteří dobývají svět.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk