S hudbou žiju,
s hudbou dýchám,
s hudbou plynu,
s hudbou splývám.
Nesnaž se to prosím změnit,
vypneš mě a budu pěnit.
Hudba bude dál ve mně,
proudit, ladit, znít ve tmě.
Mám ji prostě čistě v sobě,
bylo to tak v každé době.
Hudba mnou vždy prochází,
životem doprovází.
Je mou spásou, je mým světem,
díky ní jsem dál dítětem,
co se raduje i smutní,
prožívá, vše v sobě hutní.
Oči zavírám, jsem ztracená v ní
ztracená, ona mi však rozumí.
S ní přicházím na řešení
problémů, co hlavou duní.
Bez ní v pekle, s ní jen v ráji,
díky ní jsem pořád v máji.
Pod rozkvetlým stromem dýchám
vůni hebkých tónů slýchám.
Kolem mě se noty točí,
pohled krásný pro mé oči.
Mohu s ní být čímkoliv,
dobývat svět kdekoliv.
Princezna i ostrá dáma,
Popelka, hrdinka neznámá,
co jednou ranou skolí draka
s hudbou zvládnu vše, tak bacha!
Taky mám stejný názor hudba je můj život, srdcem rockerka, nepohrdnu i jinou muzikou. Je to lék na bolístka, jak jsem to už několikrát psala ve svých básničkách.
16.11.2023 21:41:14 | Marťas9
Přesně tak, občas zabírá to, podruhé zase ono, ale něco zabere vzdy... naštěstí.
17.11.2023 10:05:12 | Jupiterka
Hudba je fantastická a bez ní si ani nedokážu a hlavně ani nechci představit život... To musí být něco strašně smutného - mrtvého - doslova... Když je pár sekund ticho, tak si začnu hned něco pobrukovat.. ;)
Milá Jupiterko, máš to skvěle napsáno - souzním v taktu 4/4 :)*
16.11.2023 15:09:58 | Ondra