Mince

 

Nevím co je na mé tváři,

tak divného, že se tváříš

jako by mi můra sedla

na nos a na oči kladla

zlaté mince z dávných časů

že prý mně zajistí spásu...

 

Mince na má oční víčka

pak se změní v andělíčka

jež mě vezme pod svá křídla

letím, kam bys nedohlídla

ponořen do dlouhých vlasů

jež rámují tvoji krásu...

 

Proč jsi náhle tolik zbledla

cítím lehkost pro svá bedra

slunce svítí do mé tváře

je to pohled pro hvězdáře

zní tam hudba, tolik jasu

já tě držím kolem pasu...

 

A ty hvězdy, jak ty září

pak jdou blíž, mile se tváří

známe se už z mnoha žití

těším se moc na objetí

s vděčností se dívám zpátky

byť život je příliž krátký...

 

Vím, za zavřenými víčky

jsi jen světlem vlastní svíčky

malá hvězda nocí září

rozlévám se po tvé tváři

 

já