Těžko se mi to píše
.
Jedu autobusem
a do toho rozklepaný ruce
.
asi by se to mělo vyrušit
jelikož minus a minus dávaji dohromady
plus
Ale nikoli...mám smůlu
smůlu, co lepí se mi do vlasů
-jako žvýkačka... dobře pocuchaná žvejka-
furt mi je tam někdo cpe
Chce mi zakřičet "vy zmrdi!"
ale strach mi to nedovolí
-je to jen můj suchej sen
.
Každej říká: "mám hroznou smůlu!!"
Statistika však namítá, že tahle dáma
je stejně obtloustlá jako ta druhá-
.
No prostě znáš to...
jedeš busem nebo autem
a napadaj tě metafory
rychlostí 90 km/h
(možná i víc, ale o tom se nemluví)
Stromy, domy, lidi svižně utíkají
A já s nimi
Jen to nemám v nohou
ale v těchhle řádcích
...
Také se mi často klepou ruce. Znám to. Je to stres a těžko se o tom mluví veřejně. I mně napadají věty, ale nedokáži je zaznamenat, tak spoustu vět odlétne jako prach a je často nenávratně pryč. Jen jedna setina se zachytí a tak to asi má být.
Popisuješ klasický uspěchaný den a střet myšlenek s anonymitou.
27.11.2023 13:24:42 | mkinka