O zimní noci
za stolem sedím
okno otevřené dokořán
Mlčky ve tmě
v zádech pocit
párem očí sledován
Na parapetu záře
přepadne mě slepota
že by zloděj
zvedám ruce
křídly cosi třepotá
Houby zloděj
nýbrž Božský posel
do zástupu jsem povolán
Semknu ruce
modlím se k Bohu
prosím za své spasení
Nohou drknu
do láhve moku
cítím opilecké mrzení
Úkaz zmizí
tělo se třese
tlukot srdce splašený
Orosená skla
na teploměru mínus
přichází můj trest
odsouzen k vystřízlivění...
Výborné, milý Kubíno! :-)
A dodám, cítím se tak svobodná od té doby, co jsem dobrovolně se vzdala jakéhokoliv alkoholu, ani ho neochutnám... stojí za pokus každému... a myslím si, že ta křídla také občas mám, i bez té alkoholové berličky :-))
02.12.2023 20:48:32 | Helen Mum
Moc ti děkuji. :)
Tak ono se nejedná o můj každodenní stav. Spíš jednou za čas a opravdu dlouhý čas... :)
Ale věřím, že křídla dávají úplně jiné věci, události, inspirace.. :-)
02.12.2023 21:05:11 | Kubíno
Ten mok vylitý
je mnohem lepší,
než být sledován,
ke stíze přikován
stovkou očí
bílých myší;)
Dobrý:)
27.11.2023 23:35:06 | Žluťák