Zimní dětství

Zimní dětství

Od malička prý Turkův les,
přesně on jej vlastnil.
Odešel po nemoci těžké,
nám vzpomínky ztvárnil.

Díky němu, že zde stojí
myšlenky se mi teď rojí.
Dětská léta zima rázná
sněhu plno, kopec láká.

Děti v oknech,
koukají k lesů,
kdo přijde první,
co v rukách nesu.

Dnes teda lyže,
hned tam jsem,
namažu svíčkou,
obléknu, druhá sem.

Už se to schází,
jak švábi na pivo,
jsou všichni úžasní,
mají stené palivo.

Radost z nás září,
u dalšího setkání,
dost se nás sešlo,
předvedeme nadání.

Nasadíme lyže,
šlapeme kopec,
zde vleky nejezdí,
to pochopí i skopec.

Nejsou tady rolby,
jen síla v naších nohách,
les totiž není
ve vysokých polohách.

Nám to ale stačí,
pro setkání naše,
na prudším kopci
by z nás byla kaše.

Pod lesíkem uplácáme
malý hrbol na skok,
kdo se trefí, na něj vjede,
to je ale fakt cvok.

Zážitky a návraty domů,
v zimě za tmy od lesa,
srandy plno i na kopci,
nemusí se do světa.

Prožili jsme mládež,děti
neskutečné léta,
můžu už jen vyprávěti,
sledovat plody tohoto světa.