V okovech

Kde duše má,

pomalu se rdousí,

bodá jak nože,

co samy se brousí.

Kde ruce mé,

svázány v okovu,

tam mysl má,

s kterou už nemohu…

Dál a dál…

Kde nohy mé,

zuté mrazem chodí,

rudé až nachové,

pomalu, nezávodí.

Kde hlava má,

točící se, křičí,

jak ústa mé,

co samy sobě líčí.

Budoucno a naději…