Na houpačce
Na houpačce
Anotace: ....
NA HOUPEČCE
zas další den se minul s cílem
svou vinu, slaboch, nesl lehce
šel za ním odér, vodky s vínem
v rukou měl hůl a roli světce
když bušil mocně, na dveře noci…
když došoural se téměř ke mně
v očích měl vztek a podlost k tomu
vždyť on se učil, dnes a denně
jak pověsit se, na tom stromu
a já měl náhle, ten dávný pocit…
jež se zrodil, když já byl stvořen
a rostl ve mně jak můj druh
já chtěl ho vyhnat, on nepokořen
unikal stále, jak hbitý pstruh
až jednou v noci, chlapec vzbuzen,
co dřímal ve mně celý věk
já jsem tvé já, být nezostuzen
bych zůstal rád, jen k tomu řek
pak hodil lana přes větev stromu
dole je spojil lavicí
s gustem si sedl, mě přizval k tomu
my houpem se, pro čistou palici
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Vzpomínám si, na tvé básně, ještě jako Cep tuším. Působily na mě jako koráb v rozbouřeném Atlantiku, skoro až rozervanost a marnost v nich, a taky si vzpomínám, že jsem u některé z nich povzdechla, že bych ráda od tebe četla i více veselou, nemyslím oslazenou, ale řekněme "vitální". Tak já to zde odlehčím, a až s tím malým klukem nožkama dohojgáte, nastane čas střízlivosti, a tam je možná víc než pokání pohlédnout do čistých očí, samože, nejdřív ale ta palice :-) Chci říct, že tento tvůj text se houpe dobře, když vidím ty dva spolu.
11.12.2023 23:42:31 | Vivien