Když mladí kouří

Prvně si na sebe vezmeš bundu, pak boty.
Tím si píšeš osud.

Pak výjdeš na balkón, zavřeš za sebou
úplně stejně jak zavíráš sebe před ostatníma.

Najdeš si pohodlnou pozici, hrábneš do kapsy
& vytáhneš ty cigarety.

V kapse taky zalovíš pro zapyk, který
je úplně na dně.

Tak jako ty.

Nemůžeš se dočkat až si zapálíš.
Už to byl nějaký čas, co jsi pocítil
tu nechutnou chuť v tvých plicích.

Následně si zapálíš, ale tvůj zapyk téměř nefunguje

Cvak

Cvak

CVAK

S každým pokusem je to cvaknutí
hlasitější.
Hlasitější.
HLASITĚJŠÍ.

& ty jen propadáš zoufalosti.

Na po desáté se ti to povede.

Konečně.

První potah.
Pak druhý & než se nadáš.
Už vyhazuješ vajgl z balkónu.

Celej se klepeš.
Z té zimy?
Z toho přísunu nikotinu?
Nebo z tvé úzkosti?
Nikdo neví.

Ani ty ne.

Tak & co teď?

No, to je jednoduché...

Zapálíš si další.
Ale pozor ta je jiná.
Z té si nepotáhneš, protože chceš.
Protože jsi závislý.
Protože jsi nechutný mladý závislák.

Ne, takhle je jiná.
Tuhle si zapálíš aby jsi mohl cítit tu nechuť & závrať.
Aby jsi mohl sám o samotě, projedou prožít tu bolest.

Heh prožít.
Jak směšné.

To je vždycky ta chvíle kdy si uvědomíš, že nežiješ.
Ty jen přežíváš.

Od jedné cigaretě k druhé
K třetí.
Ke čtvrté.
I k té sté.

A s každou ti připadne další jizva.
Na plicích.
Na ruce.
I na srdci.

& ty jen pokračuješ.
S tou utajenou rutinou.
Pod černým nebem
& s každou touto chvíli
si pod těma mrakama připadáš, prázdněji.

Čas neexistuje.

Někdy tam sedíš deset minut, někdy dvě hodiny.

Ale co je ti do toho?
Pokud tě nikdo neuvidí, vyjde to na stejno.

Jak dlouho, že už to kouříš?

Tři měsíce?
Rok?
Pět let?
Nebo snad deset?

Od dvanácti?
Patnácti?
Dvaceti?

Ptáš se sám sebe, ale pak ti to dojde.

,,Ou...já zapomněl, čas neexistuje v tuto chvíli."

Tady na ničem nezáleží.

Tak jen dál přemýšlíš, ale nic neslyšíš.
Říkáš si, že by jsi mohl konečně přestat.
Začít sám se sebou něco dělat.

Ale k čemu ti to je?
Stejně skončíš u něčeho jiného.
Někde na jiném dně.

Posloucháš zvuky okolí.
Hudba ve sluchátkách tě chlácholí.
Užíváš si ten klid kdy na tebe nikdo nemluví.

Tvá mysl konečně drží hubu.
& ty se nemusíš utápět v tom každodenním stresu.

Takhle dál přežíváš.
Zachraňuješ ty poslední zbytky sám sebe
tím že se ničíš.

& takto se píše osud můj milý příteli.
Pod tajy noci se seschlými slazami na tvářích.
S černými plícemi, s porouchanou myslí
& dírou na srdci.