Někdy doufáš
že prostě zavřeš oči
a vyspíš se ze včerejšího života
Jenže on jak vosk
na poslední svíčce
stéká a tvoří vyhořelej patvar
Pak ten pocit
když vidíš sténat prázdnou svíčku
Vlastní dítě
které až příliš doufalo
-Taky bys zfoukl/a?
Já ano...
Z včerejších hříchů se nevyspíš za noc.
Možná ti odpustí hold příštích vánoc.
Sám čas — ten nezničí patvary steklé.
Však čin a pokání uhladí vleklé.
13.05.2024 00:14:27 | Špáďa
Poezie v ontologickém zamýšlení se - nebo, v obrácném pořadí? V daném, báseň u mě splnila svůj účel. Hodně povedené dílo. Líbí se mi to*
24.12.2023 14:10:35 | šerý