Drobné nesmysly které nás dělají lidmi..
Violoncello ve sluchátkách,
obraz na poličce,
slepené pramínky vlasů,
stačí zatraceně málo...
Sednout si na podlahu,
uklidnit myšlenky,
dovolit očím oddechnout si,
koukat se na stěnu.
Dýchám,
jako koně dýší,
mlčím,
jako němé oči,
Kolik toho ještě neřekly?
Co všechno skrývají?
Příběhy, pohádky, legendy?
Tajně psanou poezii,
rýmované eposy,
nekonečné eseje?
Vím toho o nich tak zatraceně málo...
Jaké jen se jim zdají sny?
Co by si nejvíce ze všeho přály?
A kam míří, když utíkají?