Rafu, trhám, polykám...
pojídám svou náladu.
Přikusuju jednohubky úsměvu.
Ostrým vztekem trpělivost
nakrájím si na kostky
drtím, uždibuju, žmoulám...
sůl nad zlato… to fakt nedám.
Doušek tekutýho smutku z krve
osladím si špetkou bláznivosti.
A tak nabaštěná do bouchnutí
kráčím světem bez starosti.
AMAZONKA ŘÍKÁVALI
Přebíjení kartami slov
sestavených z chaosu písmen
vylovených z jezera polévky
podběrákem lžíce
při plánování expedice
Divočák na víně
kormidluje parník
s kolesy knedlíků
proti proudu největší řeky
Před vyhlášením dortové války
se jedlíci navnaďují výstřely
z foukaček kremrolí
amazonských indiánů
Po posledním výstřelu
vypije osprchovaný veterán
doušek tekutýho smutku
krve mrtvýho kamaráda
20.01.2024 08:19:53 | Kaj
Skvělý nápad! Má v sobě potenciál pro další rozvíjení. Nechceš ještě pokračovat?
PS: Sálá z toho ženství, ženský přístup k životu.
20.01.2024 07:41:16 | Kaj
Jseš emotivně k "sežrání", Rafinko:-)*
Minimálně jednu jednohubku úsměvu jsem si dala s tebou:-)*
16.01.2024 18:14:19 | cappuccinogirl
Milá Rafinko, krásně rafáš :-)) Moc krásný a trefný text :-)*
Bláznivost je v dnešním světě až nutná - pro normální styl života - absolutně souhlasím s Tvými slovy :-)
16.01.2024 17:59:42 | Ondra
Když by byl člověk moc normální, tak se z toho stejně zblázní ;-)
A já souhlasím s tebou a děkuji :-)
16.01.2024 18:01:40 | Rafinka
:-D Ano, zblázní - přesně tak - a proto najít individuální "ideální" střed - a hormony štěstí (spokojenosti) budou mít žně ;-)
Také s Tebou plně souhlasím, Rafinko, a velmi rádo se psalo :-)
16.01.2024 18:13:38 | Ondra