Je přesně půlka týdne,
jsem ve dni, který by
měl být jedním z lepších.
Na krk mi dýchá zima,
mé kroky směřují někam,
kde bych raději nebyla.
Dneska budu bez oběda,
jsem tak trochu nervózní,
radí mi jen moje hlava,
a klávesnicí ventiluju slova.
Snad ten lepší den,
přijde jindy, třeba zítra,
co já se ještě načekám...
nebo že by si dal říct?
Je dvanáct a já Popelka...
(jen tak pro dokreslení, den na to jsem měla bolesti břicha a ležela doma)