Plamen

Zavřít oči a vrátit se zpět,
plamínek přiživit, nechat ho rozhořet.

Strachem byl zažehnut, živen byl zlobou;
síla a odvaha - popel zbyl z obou.

Shořela slova, co chtěla být řečena,
z navždycky skrytého zbyla jen ozvěna,

která už nemůže dostat se ven,
čím mohla být - z toho zbyl sen.

Začla rvát uši, kouř dusil plíce,
nenávist ubyla, snů bylo více…

Touha se pomalu stávala pravdou;
svoboda - vězení: těžko žít v obou.

Plamen tu zanechal hromádku popela,
ze které radost a naděje vyvstala.

Skrývaný cit teď už nemá strach prodrat se ven,
tak dlouho hořícím plamenem posílen.

Plamínek udusat, nenechat rozhořet,
otevřít oči a nikdy se nevrátit zpět.

(P.S.: Až do zítra…)