Vina

Pouhou svojí existencí
zabíjíš a ničíš;
každý krok se k tobě vrací -
nabíjíš a střílíš.

Cítíš vinu za své bytí -
neschopný jsi jinak žít;
nevyhraješ nad leností,
když to budeš jenom chtít.

Nezbavíš se minulosti,
nesmyješ si z rukou krev;
pořád vidíš jejich kosti,
stále slyšíš jejich řev.

Hanba mučí tvoje snění,
odvrácením říkáš “Zahyň”;
výsměch žádat odpuštění
obyčejným slovem “Promiň”.