Vzájemný respekt

Další uplakaný dítě, co si furt stěžuje na školu.

Jen já můžu jít makat, tak proč se tím zdržuju?

 

Však se na práci těším.

Zbavím se stresu.

Tak co furt řeším?

 

O dva měsíce později:

 

 

Je to přesně týden, co do práce mám nastoupit.

Pro ostatní čtvrtek, tak se nechám ohloupit.

 

Ve škole mi nevonělo, nemyslím tím oběd.

Ubrečený malý pívo, co chtělo jenom respekt.

 

Furt jsem jenom zbrojil.

Zase další problém.

Že já jsem tam chodil...

 

Pohádal se dokonce, i s jednou vyšší soudružkou.

Vrhala po mně termíny, razantností nelidskou.

Což mě opět urazilo, stalo se to rozbuškou.

 

Citoval jsem školní řád, stál si za svou pravdou.

Předčítal jsem slovník, řval ať si to najdou...

 

Oheň na střeše, když máš vlastní názor.

Litá černý kohout, když jdeš mimo stádo.

 

 

Byl jsem vzorný student, vážně se i snažil.

Každý den a na čas, hlavu jsem tam trápil.

Nechtěl dělat problém, všeho jsem si vážil...

Pověste mě na pranýř, že jsem bundu nosil.

 

Soudružka moc kouká na filmy, chce zpátky třicátý léta?

Škola byla prestiž, tak mám zahodit harringtna.

Co s ním máte za problém?

 

 

Chodit slušně oblečený, a završit to bačkorama?

Nahodil bych klidně sako, poruším tím školní řád?

 

Samozřejmě nepřípustné odhodit svůj svršek.

Tak jsem se naposledy vyplakal a se školou je konec.

 

Tím zahájil jednu, z posledních etap života.

Byla by však s maturitou, aspoň lehčí lopata?

Když srdce stejně touží, po větší troše řemesla?