Přichází nezvána,
někdy po špičkách se vkrádá,
jindy jak tajfun,
co ničí vše okolo
a trhá světlo na kusy,
že tma zevnitř těla
pohltí každý pohled,
skulinku,
ve které se rodí naděje,
oblékne do černé.
Jen slzy
nechá
průzračně
čiré.
Je celá krásně napsaná, ale ten konec o slzách... cejtím mrazení z pravdivosti:-**
28.01.2024 14:26:59 | cappuccinogirl