V známém baru U papouška
já z číše lásky pil,
objímal svého milouška
a chvilku šťastný byl.
Pak si to ale přihasil
s účtenkou barman sám,
tak všechno jsem to poplatil,
v šrajtofli průvan mám!
Prachy byly i budou snad
až my už nebudem,
marné je proto naříkat,
smiřme se s osudem.
Když žijem, život má se žít,
vždyť často krátký je,
pak nastane nám věčný klid,
až řeknem: Adié!
Nelitujme, co stalo se
i co se nestane,
ne vždy na zlatém podnose
nám štěstí přistane.
Však než nám smrtka zamává
svou kosou rezavou,
berme, co život nám dává,
zpívejme: Jipi jou...
Tak si tedy pěju Jipi jou:-))). Dobré, však tak to má být, zpívat si a žít...dokud to jde.
29.01.2024 12:28:37 | CULIKATÁ
Scénu od baru zakončit paní s kosou... tvá báseňka obsáhla hodně, ale je skvělá a tvý Jipi jou...to je až do nakažliva...hned jsem se mu pokusila dát kus melodie...:-)*
29.01.2024 12:16:29 | cappuccinogirl