***
nejistě si kráčíš
již tolikráte prošlápnutým světem
rozhodnými pěšci
i oni hledali podstatu
v puklinách nazrálých zítřků
v umrlcích včerejšků přibitých na kříž
v příbězích svěřených dětem
jdeš dál, i když tušíš, že není návratu
po nás jen popel, prach a stopy v asfaltu
a za námi neskutečná spoušť
jdeš dál
sebou sám
*
*
Každý si najde a prošlape tu svou cestičku... Jen ta spoušť... ta mě děsí.
Tak našlapujme...opatrně...s pokorou... A jsem moc ráda, že můžu objevovat zcela nové cesty i mezi Tvými řádky :).
29.01.2024 22:03:20 | ukrytá v máku
to mě též... ano, našlapujme s pokorou :) Tvých vhledů si velmi vážím ***
29.01.2024 22:23:01 | narra peregrini
..nevyšlapanou pěšinou...se málokdo odváží...;-) pěkná báseň...s nadhledem tuláků...
29.01.2024 16:38:15 | Marten
... estli tam dříve také nějaká vyšlapaná nevedla.. tady už se toho našlapalo... :);) Díky *
29.01.2024 19:58:37 | narra peregrini
Nádherně, silně jsi vyjádřila, Narrenko. Moc ráda jsem si přečetla.
29.01.2024 16:15:52 | cappuccinogirl